Máme za sebou Vánoce, Silvestr a tři týdny nového roku. Mnozí z nás najeli znovu na hubnoucí plán, někteří už své novoroční přesevzetí vzdali.
Ne však my, starousedlíci na SEBEKOUČI. Bojujeme dál, často s nevalným úspěchem. Váha pulzuje kilo sem, dvacet deka zpět a zase kilo nahoru. Jako by zkoušela naší trpělivost a odhodlání zbavit se sádla jednou provždy.
A tady přicházím já se svou vědecky neověřenenou teorií. Předjaří bývalo v pradávných dobách nejhorším obdobím celého roku. Zásoby se tenčily, nové ležely ještě pod vysokou vrstvou sněhu. Přežili jen silní jedinci, kteří měli své zásoby tuku, ze kterých mohli po dlouhé zimní období čerpat. Tuto genetickou informaci si všichni v sobě neseme a tělo v tomto kritickém období se nerado vzdává svých životchránících zásob. Copak se do genů dostala informace, že super a hyper markety jsou plné nejrůznějších potravin? Ne!!! Na to jsou tu výše zmíněné zdroje příliš krátkou dobu.
Z toho plyne: Jíst podle zásad SEBEKOUČINKU, cvičit podle svých oblíbených trenérů a také chodit na čerstvý vzduch a vyhlížet JARO. Zítra už je tady asijský Nový rok, pak Hromnice a o nich je světla o hodinu více a pak už tu brzy bude jaro a tělo dostane svou prehistorickou informaci a začne se zbavovat své tukové zátěže. A my, kteří jsme vytrvali, budeme odměněni úbytkem váhy i vypracovaným tělem.
Jaru zdar, kilům zmar.